Jistě jste zaznamenali médialní případ trojice mladíků, kteří si natočili hod bezbranným kotětem (článek zde).
Několikavteřinový záznam zachycuje, jak jeden z mladíků drží v jedné ruce malé kotě, napřahuje se a hází s ním několik metrů daleko. Než se tak stane, pronese neznámá dívka, kterou zatím kluci zřejmě neprozradili: „Hej, zahoď ji, vole.“
Pak se všichni smějí. Samozřejmě si nezapomenou celou věc natočit a pochlubit se s ní na sociálních sítích.
Lynčování
Na sociálních sítích jsou chlapečci prakticky lynčování. Kákli si do trenek. Většina smazala své účty. Prý mají strach. Výborně!
Kamarádi jsou ale gansta mafiání. Citace od Dušana B. - kamaráda aktéra:
Neboj bracha, kdyby přituhovalo nebo někdo vyhrožoval, není problém, abych nabral klidně dvacet dobrých kluků a přijel tě pohlídat, klidně tam budeme tak dlouho, jak bude zapotřebí. Je hezky, spát můžeme ve stanech nebo v autech. A kdyby to nestačilo, mám kamarády, kteří hovoří rusky, a myslím si, že tihle lidé umějí za peníze odvést dobrou práci. Tak kdyby něco, volej.
Odsouzeníhodné? Určitě
Na první dobrou jsem se také rozčílil. Zmetci by si zasloužili zlámat ruce. Ono je by to přešlo. A asi nebudu daleko od pravdy.
Hodně lidí, ale čin bagatelizuje slovy: "ježiš jsou to puberťaci, sáhněte si do svědomí, co jste udělali vy?"
Tak jsem se snažil odprostit od emocí a zeptat se sám sebe kudy vede ceste vlastního svědomí a činů. Co k tomu člověka potažmo puberťáka vede. Kde je hranice akceptovatelné "zkušenosti" a hlavně jak s tím naložit?
Takže co jsme provedli my?
Ať přemýšlím jak přemýšlím určitě jsme vyvedli mnoho klukovin. Ať je to chození kde se nemá. Stavění vlastních rádoby motokár. Roztřískané kola. Přiznám se k drobným krádežím. Apod. Asi klukoviny - dá se říct. I když klukoviny od katastrofy se liší jen v následcích.
Taky se mi chce říct, že dnešní generace je daleko bezcitnější. Vyhoněna nad senzací za každou cenu, kterou si ještě natočí a zveřejnění. Všichni jsou vychovávání sluníčkově. Pořádnou facku asi v životě nedostali. A když tak jsou schopni ještě rodiče zažalovat. Mojí první facku si pamatuji dodnes. To byla taková šupa, že jsem měl okamžitě srovnány všechny čakry. Ale neříkaly to o nás i předchozí generace?
Stříleli jsme do slepic
Ale. Dopustil jsem se střelby do slepic. Jako kluci jsme měli u dědy vzduchovky. Nevím jestli to je dobou, ale měli jsme povolené střílet na holuby nebo hrdličky (teď opravdu nevím). Že prý byly přemnožné nebo tak něco.
Nutno podotknout, že to byla vzduchovka velmi chabá a i když se člověk trefil ze vzdálenosti z dvora na střechu (cca 20m) zvíře to tak štiplo a odletělo.
Pak jednou přišel strejda a prohlásil. Hele že nestřílíte na ty slepice? A přidal story o tom jak jako malý dostal liskovým proutkem, protože přišel na dvůr prohlásil já jsem Old Shaterhand a střelil po slepici.
Ale v našich hlavách zůstala otázka: Jaké to je střelit po slepici. K realizaci nebylo daleko. Opět nutno podotknout že vzduchovka neměla (naštěstí) žádnou sílu a slepici neublížila. Odešla. Ale dodnes mi to zůstává v hlavě jak jednoduše se takového činu dopustí a jak bych reagoval vidět toto dělat vlastní dítě nebo dokonce cizí.
Nejsem tyran
Přesto si myslím, že nejsem nějaký tyran či bezcitný člověk. Zvířata jsme vždy měli. Sám mám psa, dvě kočky. V té samé době jsem donesl domů ze zmrzlého potoka přimrznuté kotě, které s námi pak bylo deset let. Z cest odvezl postaral se o mnoho psů zatoulaných či podobně.
Kde je hranice?
Kdy je to ještě klukovina? Špatný úsudek? A když už osobnostní problém? A jak vnímáme třeba zastřelení slepice od utopení kotěte? Akceptujeme různé množírny kde zvířata dlouhodobě trpí, v jakém prostředí žijí krávy nebo opět ty slepice. A raději to nevnímáme. Chceme jen to maso v krámě. Na druhé straně jedna hozená kočka.
Kdysi chovní psi pokud nebyli dle představ se okamžitě odstřelili. Farmář si to nemohl dovolit. Dnes bychom to asi odsoudili. Pak taky záleží na momentální "mentalitě" v dané zemi. Podívejme se do asijských zemí kde psy jedí. Převážejí v katastrofálních podmínkách.
Chci jen říct, že je mnoho pohledů a ptám se kde je ta hranice? Hranice kdy je to klukovina, špatný úsudek, machrování před kamarády. A kdy je to problém daného jedince dalekosáhlejší?
NE, NEOBHAJUJI TENTO ČIN - ANI NÁHODOU!!!
Jak s kluky naložit?
Okamžitý trest. Z mé historie a zkušenosti na sobě samým. Opravdu doslova. Okamžitě kdy se to zjistilo měl dostat takovou bombu, že by kolem koček celý život chodil oklikou.
Druhotný trest. Cokoliv co mu dá cítit co udělal. Veřejně prospěšné práce. Tvrdého zaracha. Bez pardónu.
Rady z internetu aneb ideální postup
1. Kluk co házel by měl od fotra dostat pěkných pár facek a vyfasovat minimálně do konce prázdnin brigádu, kde bude od rána do noci dřít jako soumar, kydat někde hnůj a čistit zvířátkům jejich obydlí. Třeba nejde v zoo.
2. Holka co hecovala má kliku, že je holka a facky nedostane. Ale dostane pěkných pár na prdel a do konce prázdnin zaracha, odebrání mobilu i notebooku a bude se pěkně starat o domácnost na 110%
3. Postiženému koťatku bude věnována nadstandardní péče. Bude pít jen smetanu a papat kuřátko. A bude mít královský pelíšek a povinně se s ním budou členové rodinný alespoň 2 hodiny denně mazlit. Jo a dostane 5 klubíček na hraní.
4. Pan Dušan B. si vezme tentokráte dvojnásobnou dávku svých léků a v ústavu dostane na tři měsícezákaz přístupu k internetu.
Podepsáni soudci Jing a Jang
Jste schopni se na takové případy dívat objektivně?
